Sociální chování koní
Společnou, podstatnou charakteristikou stádových zvířat je, že už jejich divocí předkové žili ve skupině, což v plné míře platí i pro koně. Stádo tvořila společnost
s jednotným organizačním řádem.
Trvalé, těsné spolužití velkého počtu zvířat v societě na úzce vymezeném teritoriu, vyžaduje od jednotlivých příslušníků stáda respektování určitých zákonitostí a pravidel, které jsou řízeny sociálním pořadím jednotlivých členů stáda. Na základě tohoto členění stáda je zabezpečeno a usměrňováno vzájemné spolužití, pořádek a harmonie, které omezují neúčelné spory a boje mezi zvířaty. Každý jedinec se může chovat pouze podle svého postavení v sociálním pořadí. Kůň je společenské zvíře a prokazuje velkou potřebu seskupovat se. Když žijí koně ve skupinách, velmi rychle dosáhnou
jasné sociální hierarchie, ve které starší a silnější zvířata jsou postavena na základě dominance výše. Hřebci mohou snadno získat dominantní postavení nad valachy nebo klisnami, ale často se tak nestává. Sociálně dominantní koně jsou někdy velmi temperamentní a agresivní.Některé obecné behaviorální fenomény jsou pozorovatelné u domestikovaných koní, stejně tak jako u jejich divokých příbuzných, např. zeber. Koně ve skupinách mezi sebou nepřetržitě udržují vizuální kontakty.
Vzájemná komunikace mezi jedinci ve skupinách domestikovaných i divokých koňovitých napomáhá vzniku velmi silných sociálních vztahů.
U domestikovaného koně lze pozorovat modifikované sociální chování ve formách pozitivních interakcí s lidmi. V tomto sociálním chování jsou značné rozdíly mezi domestikovanými druhy a koňovitými volně žijícími. Samozřejmě existují individuální rozdíly v tom, zda byl kůň připoután
k člověku na základě nějakého traumatu, nebo normálně, kdy vznikl vztah na základě pozitivního sblížení člověka a koně. Jiné mezidruhové vztahy jsou pozorovány např. mezi koňmi a psy, kozami a domácím zvířectvem všeho
druhu.Zvířata seskupená ve skupině často lépe prospívají. Např. koně v naprosté izolaci neprokazují stejnou stabilitu v potravní aktivitě jako koně ve skupině.
Interakce na malém prostoru závisí na pozici zvířete v hierarchické řadě, přičemž dominantní a podřízené pozice jsou přiměřeně rozděleny. Při různých přesunech volí koně obvykle následování vedoucího zvířete. Tuto
následovací reakci koně prokazují při různých sociálních příležitostech, zejména při změnách místa. V sociálně stabilních skupinách koní je toto vůdcovství většinou prezentováno starší klisnou nebo valachem. O vůdcovství při přesunech pravděpodobně rozhoduje věk. Zvíře, které vede stádo nemusí být nutně nejvýše postaveným v sociální hierarchii.
Ve skutečnosti má vůdčí roli obvykle zvíře přibližně ve středu skupinové
hierarchie.
Fraser (1992) uvádí tři typy vůdcovství u pasoucích se koní:
1) vůdcovství během přesunu na nebo z místa pastvy
2) vůdcovství při zahájení pastvy a odpočinku
3) vůdcovství určující směr pastvy skupiny
